Zrcadlovka používá zrcátko, které odráží obraz z objektivu do optického hledáčku, takže vidíte scénu přesně tak, jak ji zachytí objektiv. Bezzrcadlovka zrcátko nemá – obraz jde přímo na snímač a z něj do elektronického hledáčku nebo na displej. Díky tomu jsou bezzrcadlovky obvykle menší, lehčí a tišší, a i pokročilejší díky elektronice.
Zrcadlovky – jak šel čas
Skoro celou dobu co se věnuji focení jsem používal zrcadlovky Nikon a byl jsem maximálně spokojen. Vyhovovali mi ergonomií, rozložením rollerů a tlačítek. Začinal jsem na zkoušku půjčenou zrcadlovkou Nikon D5000 a Canonem 350D. Zrcadlovka Nikon mi výborně sedla a tak moje první zrcadlovka byla Nikon D5100, kterou po třech letech nahradila zrcadlovka Nikon D7100, u které jsem setrval celé roky. Jako náhradní těla jsem měl Nikony D3200, D3300 a D5200. Ovšem Nikon D7100 už byla ta vyšší řada a plně mi dostačovala vš všem co jsem potřeboval a nebylo ani kde dále upgradovat na mé focení. Byla to dospělá vyšší řada se dvěma rollery, stavovým displejem, slot na 2 SD, ostřící motorek v těle, pro možnost automatického ostřeni i s objektivy bez ostření a robustní odolné tělo s mnoha tlačítky.
Pokrok ale nezastavíš a ikdyž by se dalo s touhle zrcadlovkou dále fotit ještě dlouho, tak v porovnání s bezzrcadlovým světem už měla více limitů, které u bezzrcadlovek nejsou. Hlavně co se týká ostření, počtu ostřících bodů, sledování objektu v AF-C režimu, taky citlivost ISO staršího snímače už je v porovnání s novějšími senzory limitující. Takže nastal čas zkusit bezzrcadlo na trvalo.
Bezzrcadlový svět současnosti
Několikrát jsem už dříve zkoušel bezzrcadlovku od Fuji a Nikonu a samozřejmě bylo to nadšení. Výhoda bezzrcadlovek je že ihned vidím živý náhled s nastavenou expozicí ještě před samotným vyfocením snímku. Takže člověk nastaví hodnoty přesně tak jak potřebuje a vidí jestli to odpovídá tomu čeho chce dosáhnout. Tak stejně pokročilá celá elektronika, takže máme zde většinou automatické ostření na oči, tvář, člověka, předmětu nebo vozidla. Dokonalé kontinuální přeostřování v reálném čase. Vysoký počet ostřících bodů, sledování objektů, různé režimy snímání, tvorby panoramat a timelapsů a dalších funkcí, které usnadňuji práci jak při foceni tak při samotném zpracování. Senzory zvládnou zase o dost větší ISO takže fotky nemají tolik šumu jako dříve. A hlavně nemáme tady to klapající zrcadko, takže foťak je tišší, lehčí, menší a díky odstraněnému zrcatku je jednodušší i točit videa a vidíme live náhled všeho na displeji nebo v elektronickém hledáčku.
Úskálí bezzrcadlovek je větší spotřeba baterie, protože hledáček je elektronický displej, takže buď fotíme přes velký displej, nebo elektronický hledáček. Ale to je prostě stejně jako s chytrými telefony oproti klasickým, ten lepší komfort obětujeme kratší výdrží baterii. Ikdyž pořád je hledáček jen displej takže nikdy to nebude tak jak klasický průhled u zrcadlovek.
Přechod na bezzrcadlovku Sony
Po zvážení jsem došel k závěru, že chci zkusit bezzrcadlovku od Sony, kvůli delší historii v bezzrcadlovkách, skvělému ostření a sledování objektů, větším výběru objektivů s bajonetem E, oproti pozdějšímu nástupu bezzrcátek u Nikonu a Canonu. Canon měl svou větev bezzrcátek M, kterou nakonec zařízl a nechal Rka. Nikon taky není špatný, ale trochu mu za mě v tomhle ujel vlak.
Takže jsem komplet přešel s výbavou na Sony.
První osahání Sony
Krásné tělo, malý, lehký, ne moc ergonomický grip, ale je to o zvyku.
Zděšení po pohledu do elektronického hledáčku, ale to jsem pocítil u dříve půjčené bezzrcadlovky Nikon Z50 i u Olympusu Mark M1. Prostě je to displej a né reálný průhled skrz, na který jsem byl roky zvyklý. Ale po chvíli jsem si pošteloval dioptrickou korekci a hned to bylo lepší a jo člověk si zvykne.
Nastavení foťáku přes menu bylo v pohodě, ikdyž některé zkrácené názvy položek děs. Naopak jsem zjistil, že u bezzrcadlovky Nikonu mi to typické “staré” klasické menu vadilo, byl to pocit, jako z prvních elektroaut zbastlených z benzíňáků. S novým systémem jsem chtěl komplet vše jinak 😀
První zkouška focení
Na krku se zrcadlovkou Nikon a bezzrcátkem Sony. U Nikonu už intuitivně, nastavuji hodnoty a sahám tam kde jsem zvyklý na tlačítka a focení jde raz dva. Na Sony ještě nejsem zvyklý, kde jaké tlačítko má jakou funkci, rollery jinak a pohled do elektronického hledáčku, mě zrovna moc netěší. Ale vidím ihned výslednou fotku podle nastavení a to je fajn. Sledování objektu, v tomto případě zaostřeného listu, který se ve větru hýbe sem a tam a ostření ho drží sleduje a ostří perfektně je už super věc a ne kostrbatá jako na starším Nikonu.
Nakonec srovnávám fotky doma na počítači a jednoznačně vidím nádherné vždy přesně zaostřené a ostré fotky ze Sony oproti zcadlovce, kde jsem ostřil jak nejlíp to šlo a přesto výsledky v porovnání jsou hrozné. Takže hodně velká spokojenost. Teď jen správně nastavit tlačítka s funkcemi podle sebe a zvyknout si. Výsledky jsou za mě super a jsem spokojený. I co se týče cestování, ta malá velikost těla i objektivů s nízkou váhou je vynikající.
