Objektiv fotoaparátu je jedna z nejdůležitějších součástí, která ovlivňuje kvalitu výsledné fotografie. S rostoucími nároky uživatelů a technologickým pokrokem se zlepšují i parametry současných objektivů. Přesto stále existují určitá úskalí a vady, na které je třeba při výběru nebo používání objektivů brát zřetel.
Popis některých typických vad a vlastností objektivů, které mohou mít vliv na kvalitu fotografií. Jedná se zejména o jevy jako chromatická aberace, vinětace nebo odchylka zaostření, limity univerzálních objektivů a vlivu clonového čísla na ostrost a kvalitu snímku.
Chromatická aberace
Chromatická aberace je optická vada, která vzniká v důsledku rozdílné refrakce světla různých vlnových délek (barev) při průchodu optickými prvky, jako jsou čočky. Výsledkem je, že různé barvy světla se sbíhají v různých bodech na snímači nebo filmu, což vytváří barevné okraje kolem objektů na fotografii.
Typy chromatické aberace
Existují dva hlavní typy chromatické aberace:
- Příčná chromatická aberace – projevuje se barevnými okraji na hranách objektů.
- Podélná chromatická aberace – projevuje se jako barevné rozmazání před nebo za zaostřeným objektem.
Jak identifikovat chromatickou aberaci?
Chromatickou aberaci lze snadno identifikovat na fotografiích, zejména na kontrastních hranách mezi světlými a tmavými oblastmi. Pokud si všimnete fialových, modrých, zelených nebo červených okrajů kolem objektů, pravděpodobně se jedná o chromatickou aberaci.
Jak minimalizovat chromatickou aberaci?
Existuje několik způsobů, jak snížit nebo eliminovat chromatickou aberaci:
- Používání kvalitních objektivů – Objektivy vyšší třídy často obsahují speciální čočky s nízkou disperzí (ED, LD) nebo asférické prvky, které minimalizují chromatickou aberaci.
- Změna clony – Zavřením clony (vyšší hodnoty f) lze často snížit příčnou chromatickou aberaci.
- Postprodukce – Softwary pro úpravu fotografií, jako je Adobe Lightroom nebo Photoshop, mají nástroje pro korekci chromatické aberace.
- Snížení kontrastu – Snížením kontrastu scén lze částečně minimalizovat viditelnost chromatické aberace.
Chromatická aberace může být nepříjemným problémem pro fotografy, ale s vědomím, jak ji identifikovat a minimalizovat, lze dosáhnout čistších a ostřejších fotografií. Investování do kvalitní optiky a použití dostupných softwarových nástrojů pro korekci může významně zlepšit výslednou kvalitu snímků.
Zkreslení objektivu
Zkreslení objektivu je optická vada, která způsobuje zkreslení tvaru objektů v obraze. Nejčastěji jde o příčné zkreslení, kdy se okraje obrazového pole protáhnou do vnitřních nebo vnějších stran. Důvodem je konstrukce objektivu a použité čočky. Širokoúhlé objektivy mají sklon k vyšším úrovním distorce. Projevuje se zejména u architektury, kdy se přímé čáry zalamují dovnitř nebo ven.
Softwarově lze zkreslení opravit v grafickém editoru či při úpravě RAW snímků. Většina programů obsahuje speciální nástroj pro její korekci. Stačí označit původní rovné čáry v obrazu a program je opraví do přímé polohy. Některé fotoaparáty mají přímo možnost korekci zkreslení a tuto vadu eliminují.
Vinětace
Vinětace je jedním z typických projevů zhoršení kvality obrazu na okrajích snímku. Je způsobena sníženou propustností objektivu na světlo na jeho okrajích ve srovnání se středem. Proto stává, že okraje snímku jsou tmavší. Důvodem je konstrukce objektivů – čím více čoček je složeno do sebe, tím větší množství světla se na okrajích pohltí. Projevuje se zejména u levnějších širokoúhlých objektivů.
Pro odstranění vinětace lze využít software v digitálních fotografických přístrojích. Nabízí funkce pro automatickou nebo manuální korekci, kdy se zvýší světlost po okrajích snímku. Další možností je v postprodukci v rámci úprav snímků. Software pro úpravu obrázků obsahuje nástroje pro vyrovnání jasu, kde lze pouze okraje osvitit. Manuálně lze využít také korekci vystavení.
Optimální clona
Fotografové si často myslí, že největší světelnost objektivu znamená automaticky nejlepší kvalitu snímku. Jenže s nejnižší nastavenou clonou to nutně tak být nemusí. Objektivy obvykle dosahují nejvyšší kvality obrazu až při uzavření clony o něco více, než je jejich maximální světelnost. To se týká zejména portrétní i krajinářské fotografie.
Při použití nízké clonové hodnoty, například u objektivu se světelností f1.8, nemusí být ostré detaily po celé ploše snímku. Obzvlášť u levnějších objektivů se kvalita obrazu na perifériích snímku horší. Zkuste proto při focení portrétů zvážit nastavení clony na 2.0 či 2.2. Většinou to přinese mnohem prokreslenější a ostrou fotografii bez úbytku na kvalitě.
Faktory ovlivňující optimální clonu
- Difrakce: Při velmi vysokých clonových číslech (např. f/16 nebo vyšší) dochází k difrakci, což je jev, kdy světlo prochází malým otvorem a rozptyluje se, což snižuje ostrost obrazu.
- Optické vady: Při nejnižších clonových číslech (např. f/1.4 nebo f/2.8) mohou být patrné optické vady jako chromatická aberace a vinětace.
Nevýhody ultrazoom a univerzálních objektivů
Ultrazoom a univerzální objektivy lákají svým širokým ohniskovým rozsahem, který umožňuje pořizovat snímky od širokoúhlých záběrů až po přiblížené detaily. Ovšem jejich konstrukce má i určité nevýhody. Ultrazoom neposkytuje tu nejlepší ostrost a detaily po celém zoomovacím rozsahu, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to jako se vším ostatním, že univerzální věc, funguje dobře, ale ne tak skvěle jako když je objektiv přesně vytvořen a optika seřízena na přesné konkrétní ohnisko nebo alespoň menší rozsah ohnisek. Na koncích ohniskového rozsahu se proto oproti fixním objektivům mírně zhoršuje ostrost, rozlišení. Je i vyšší riziko odchylek jako chromatická aberace.
Výsledky mohou být v nesouladu mezi očekávanou a reálnou kvalitou nasnímaného obrazu. Pro komerční nebo krajinářskou fotografii může být vhodnější volba pevného objektivu, který tak vždy dosahuje svých maximálních detailů a vlastností.
Ostrost a měkkost detailů v rozích
Jedním z problémů, které mohou nastat v okrajích snímků, je ztráta ostrosti nebo naopak měkčení detailů. Důvodem je nestejnoměrná ohnisková vzdálenost na různých místech čočky. Čím blíže se nacházíme k okrajům obrazu, tím více se liší ohnisková vzdálenost od středu. To vede k zaostření detailů jinak – buď jsou ostřejší než ve středu, nebo naopak matnější. Tento jev je patrný obzvlášť u levnějších širokoúhlých objektivů. Fotograf by měl být při kompozici snímku opatrný a vyhnout se umísťování důležitých prvků přímo do rohů.
Odlesky a světelné efekty ve vnitřku objektivu
Vnitřní čočky objektivu mají povrch, který může odrazit dopadající světlo. To pak ve výsledném snímku vidíme jako nežádoucí odlesky nebo světelné kroužky. Ty jsou výraznější zejména při snímání světelných zdrojů, jako jsou slunce, reflektory apod. Některé objektivy jsou navíc vybaveny protiodraznými vrstvami, které tomuto jevu předcházejí. Levnější objektivy však odrazům zpravidla nezabrání. Proto je lepší světelné zdroje od snímané scény oddálit nebo jejich odraz minimalizovat.
