Expoziční trojúhelník

Expozice
Clona, čas a ISO jsou tři parametry, které řídí míru osvitu snímku (expozice). Tvoří expoziční trojúhelník.

Expoziční trojúhelník ve fotoaparátu funguje tak, že tři hlavní faktory ovlivňují expozici snímku: clona, čas závěrky a citlivost filmu nebo snímače (ISO).
Tyto tři faktory jsou mezi sebou propojené a mohou být nastaveny různými způsoby, aby se dosáhlo požadované expozice.
Například, pokud chceme zachytit rychle se pohybující objekt, můžeme zkrátit čas závěrky, aby se zmrazil pohyb, nebo zvýšit citlivost snímače, aby bylo možné snímat při nižším světle.

Clona

Clona v objektivu fotoaparátu se stará o množství světla, které proniká do objektivu. Je to otvor, který mění velikost, aby se regulovalo množství světla, které proniká do snímače nebo film. Čím větší víc je clona otevřená, tím více světla proniká do snímače a naopak. Clona se udává hodnotou F-stop (např. F1.8, F2.8, F5.6), kde nižší hodnota znamená menší hloubka ostrosti a více světla.

Hloubka ostrosti

Clona ovlivňuje hloubku ostrosti ve fotoaparátu. Čím menší clonové číslo (více otevřená clona), tím menší hloubka ostrosti. Naopak, čím větší clonové číslo (méně otevřená clona), tím větší hloubka ostrosti.

Expoziční čas

Expoziční čas zvaný také čas expozice, je doba, po kterou je film nebo digitální snímač vystaven světlu během fotografování.
Délka expozice ovlivňuje jas obrazu a může pomoci při získávání kreativních efektů, jako je rozmazání pohybu nebo hloubka ostrosti. Kratší expoziční čas snímá rychle se pohybující objekty jasně a dlouhý expoziční čas způsobí rozmazání pohybu.

Krátký expoziční čas využijeme při fotografování sportu nebo rychle se pohybujících objektů jako je třeba letící pták, běžící pes nebo kůň přeskakující překážku. Snímač je vystaven světlu jen na zlomek času a zaznamená ostrý obraz.

Delší čas expozice využijeme především u fotografování vodopádů, paningu nebo pokud chceme ve fotografii zdůraznit pohyb. Také při malování světlem využíváme delší čas expozice.

ISO

ISO ve fotoaparátu funguje tak, že reguluje citlivost senzoru na světlo. Čím vyšší hodnota ISO, tím vyšší citlivost senzoru a tím méně světla potřebuje fotoaparát k tomu, aby zachytila snímek. To má výhodu v tmavších scénách, kde by jinak bylo potřeba delší expoziční čas nebo nižší clona. Nicméně, při vyšší hodnotě ISO se může objevit šum na snímku.

Softwarově lze zkreslení opravit v grafickém editoru či při úpravě RAW snímků. Většina programů obsahuje speciální nástroj pro její korekci. Stačí označit původní rovné čáry v obrazu a program je opraví do přímé polohy. Některé fotoaparáty mají přímo možnost korekci zkreslení a tuto vadu eliminují.

Sdílet

Expozice
Clona, čas a ISO jsou tři parametry, které řídí míru osvitu snímku (expozice). Tvoří expoziční trojúhelník.

Zrcadlovky – můj set-up

Skoro celou dobu co se věnuji focení jsem používal zrcadlovky Nikon a byl jsem maximálně spokojen. Vyhovovali mi ergonomií, rozložením rollerů a tlačítek. Začinal jsem na zkoušku půjčenou zrcadlovkou Nikon D5000 a Canonem 350D. Zrcadlovka Nikon mi výborně sedla a tak moje první zrcadlovka byla Nikon D5100, kterou po třech letech nahradila zrcadlovka Nikon D7100, u které jsem setrval celé roky. Jako náhradní těla jsem měl Nikony D3200, D3300 a D5200. Ovšem Nikon D7100 už byla ta vyšší řada a plně mi dostačovala vš všem co jsem potřeboval a nebylo ani kde dále upgradovat na mé focení. Byla to dospělá vyšší řada se dvěma rollery, stavovým displejem, slot na 2 SD, ostřící motorek v těle, pro možnost automatického ostřeni i s objektivy bez ostření a robustní odolné tělo s mnoha tlačítky.

Pokrok ale nezastavíš a ikdyž by se dalo s touhle zrcadlovkou dále fotit ještě dlouho, tak v porovnání s bezzrcadlovým světem už měla více limitů, které u bezzrcadlovek nejsou. Hlavně co se týká ostření, počtu ostřících bodů, sledování objektu v AF-C režimu, taky citlivost ISO staršího snímače už je v porovnání s novějšími senzory limitující. Takže nastal čas zkusit bezzrcadlo na trvalo.

Bezzrcadlový svět současnosti

Několikrát jsem už dříve zkoušel bezzrcadlovku od Fuji a Nikonu a samozřejmě bylo to nadšení. Výhoda bezzrcadlovek je že ihned vidím živý náhled s nastavenou expozicí ještě před samotným vyfocením snímku. Takže člověk nastaví hodnoty přesně tak jak potřebuje a vidí jestli to odpovídá tomu čeho chce dosáhnout. Tak stejně pokročilá celá elektronika, takže máme zde většinou automatické ostření na oči, tvář, člověka, předmětu nebo vozidla. Dokonalé kontinuální přeostřování v reálném čase. Vysoký počet ostřících bodů, sledování objektů, různé režimy snímání, tvorby panoramat a timelapsů a dalších funkcí, které usnadňuji práci jak při foceni tak při samotném zpracování. Senzory zvládnou zase o dost větší ISO takže fotky nemají tolik šumu jako dříve. A hlavně nemáme tady to klapající zrcadko, takže foťak je tišší, lehčí, menší a díky odstraněnému zrcatku je jednodušší i točit videa a vidíme live náhled všeho na displeji nebo v elektronickém hledáčku.

Úskálí bezzrcadlovek je větší spotřeba baterie, protože hledáček je elektronický displej, takže buď fotíme přes velký displej, nebo elektronický hledáček. Ale to je prostě stejně jako s chytrými telefony oproti klasickým, ten lepší komfort obětujeme kratší výdrží baterii. Ikdyž pořád je hledáček jen displej takže nikdy to nebude tak jak klasický průhled u zrcadlovek.

Přechod na bezzrcadlovku Sony

Po zvážení jsem došel k závěru, že chci zkusit bezzrcadlovku od Sony, kvůli delší historii v bezzrcadlovkách, skvělému ostření a sledování objektů, větším výběru objektivů s bajonetem E, oproti pozdějšímu nástupu bezzrcátek u Nikonu a Canonu. Canon měl svou větev bezzrcátek M, kterou nakonec zařízl a nechal Rka. Nikon taky není špatný, ale trochu mu za mě v tomhle ujel vlak.
Takže jsem komplet přešel s výbavou na Sony.

První osahání Sony

Krásné tělo, malý, lehký, ne moc ergonomický grip, ale je to o zvyku.
Zděšení po pohledu do elektronického hledáčku, ale to jsem pocítil u dříve půjčené bezzrcadlovky Nikon Z50 i u Olympusu Mark M1. Prostě je to displej a né reálný průhled skrz, na který jsem byl roky zvyklý. Ale po chvíli jsem si pošteloval dioptrickou korekci a hned to bylo lepší a jo člověk si zvykne.
Nastavení foťáku přes menu bylo v pohodě, ikdyž některé zkrácené názvy položek děs. Naopak jsem zjistil, že u bezzrcadlovky Nikonu mi to typické “staré” klasické menu vadilo, byl to pocit, jako z prvních elektroaut zbastlených z benzíňáků. S novým systémem jsem chtěl komplet vše jinak 😀

První zkouška focení

Na krku se zrcadlovkou Nikon a bezzrcátkem Sony. U Nikonu už intuitivně, nastavuji hodnoty a sahám tam kde jsem zvyklý na tlačítka a focení jde raz dva. Na Sony ještě nejsem zvyklý, kde jaké tlačítko má jakou funkci, rollery jinak a pohled do elektronického hledáčku, mě zrovna moc netěší. Ale vidím ihned výslednou fotku podle nastavení a to je fajn. Sledování objektu, v tomto případě zaostřeného listu, který se ve větru hýbe sem a tam a ostření ho drží sleduje a ostří perfektně je už super věc a ne kostrbatá jako na starším Nikonu.
Nakonec srovnávám fotky doma na počítači a jednoznačně vidím nádherné vždy přesně zaostřené a ostré fotky ze Sony oproti zcadlovce, kde jsem ostřil jak nejlíp to šlo a přesto výsledky v porovnání jsou hrozné. Takže hodně velká spokojenost. Teď jen správně nastavit tlačítka s funkcemi podle sebe a zvyknout si. Výsledky jsou za mě super a jsem spokojený. I co se týče cestování, ta malá velikost těla i objektivů s nízkou váhou je vynikající.

ISO

Sdílet

Expoziční trojúhelník – čas, clona, ISO